K zamyšlení

Stojí to za houby aneb lehké zamyšlení o hovnu

Přemýšleli jste někdy o významu frází, kdy něco „stojí za hovno“ a kdy to stejné něco naopak „nestojí ani za hovno“? V případě, že nemáte nic lepšího na práci, můžeme si hrát na důležité alternativce a rozebírat tyto výrazy. (Co se mě týče, jsem více než vědčný za jakýkoliv podnět, který oddálí mou přípravu na nadcházející zkoušky, ať už se jedná o sebevětší ptákovinu). A vůbec, je náhoda, že mě takovéhle téma (o tom, jak vše stojí nebo nestojí za hovno) napadlo zrovna v této situaci nebo jde o zajímavou a všepopisující symboliku?

Jádrem problému je předpoklad, jestli má hovno nějakou cenu. Odpověď na tuto otázku můžeme hledat hned ve dvou filosofických směrech, které se touto problematikou zabývají. První, hovnocenysmus, se kloní k určité materiální hodnotě exkrementu, zatímco druhý, nicotohovnismus, mu žádnou cenu nepřisuzuje.

Takový hovnocenysta, když vám pak řekne, že něco nestálo ani za to hovno, vidí situaci opravdu vážně. Jedná-li se např. o komentář k nějakému filmu, bylo by záhodno na takový film raději nechodit. Řekne-li vám ale stejný člověk, že to stálo za hovno, pak je na místě zamyšlení, zda se jednalo o odsouzení a dané něco dotyčný přirovnává k hovnu, tj. věci bez valné, nikoli však zanedbatelné, hodnoty nebo jedná-li se o faktické doporučení. V takovém případě je pak zásadním parametrem, v jaké frakci hovnocenystů se dotyčný nachází. Je-li zastáncem názoru vlastnímu tzv. fundamentálním hovnocenystům (hraničící s fekalismem mimochodem), přisuzuje tak hovnu cenu vyšší, nežli sůl (která jak všichni víme je tím nejcenějším, co máme) a celý výrok, že něco stojí za hovno dostává zcela jiný rozměr. V našem konkrétním případě se na film rozhodně podívejte!

Na druhou stranu, při exkursu do nicotohovnistické školy se nám situace obrací. Zastánce tohoto světonázoru pak naopak vehementně odsuzuje věc, která podle jeho slov stojí za hovno. V případě, že ale takový člověk řekne, že něco naopak nestojí ani za hovno, dostáváme se do víru zajímavého filosofického paradoxonu. Jak totiž velmi dobře víme, podle takového člověka trus nemá žádnou hodnotu, a tak to pomyslné něco má hodnotu nižší nežli nic. V konečném důsledku, vztaženo na příklad s doporučením/nedoporučením filmu, snímek, který nestojí ani za hovno je takový, za jehož zhlédnutí by nám měli ještě zaplatit. Kolik přesně, to je stále předmětem bádání. Zároveň je to, oproti hovnocenystické škole,   jasný a nepopiratelný doklad stálé aktuálnosti nicotohovnistického učení.

Nutno říct, že spor mezi hovnocenysti a nicotohovnisty je tu takříkajíc odnepaměti a nejspíš tu ještě nějaký ten rok bude. Celá věc se nyní zkrátka nachází v momentě napjatého čekání na nějakého osvíceného filosofa či filosofku (abych nikoho neurazil), který(á) by rozsekl(a) tento pomyslný Gordický uzel. Tak jako u všeho ostatního, čas ukáže.

No a co vy? Jste hovnocenysta(ka) nebo nicotohovnista(ka)? Pokud jste názorově nevyhranění, vzpomeňte si na mě až příště použijete ono přirovnání k ceně exkrementu.

close

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.